O MNĚ
Jmenuji se Veronika,tento svět obývám 14 rokem a k mému životu patří zvířata,život bez nich by nebyl pro mne úplný.

Nevím přesně kolik mi bylo,když jsem začala otravovat všechny lidi se psem,jestli si můžu jejich pejska pohladit.Byla jsem pevně rozhodnutá,že chci psa a to jsem byla ještě malé hloupé dítě.Postupem času moje láska ke psům rostla..začala jsem si kupovat psí časopisy,chodila jsem s kamarádkou do útulku venčit psy(dokud to nezakázali).Nevím přesně kolik psů jsem si půjčila,ale pamatuji si 3-bílé kudrnaté několikatýdenní štěňátko,které jsem měla jednou půjčené,poté černé několikaměsíční štěně Bena,který zůstal v útulku jen den,ale i přesto mi přirostl k srdci a nakonec toho nejvíc oblíbeného-černou dospělou fenečku Sindy.Sindynku jsem jako jedinou měla půjčenou víc než 1.Byla moc hodná,menšího vzrůstu a poslouchala na slovo.Řekla jsem jí k noze a ona se držela u nohy-byla prostě zlatíčko(když pominu to,že se mi poblila,když jsem jí dala konzervu :D),ale byla trochu bázlivá…Později si jí někdo vzal a já už jí nikdy neviděla..doufám tedy,že se má dobře.
Když v útulku zakázali půjčování psů,kvůli špatnému zacházení jednoho z návštěvníků,škemrala jsem o psa ještě mnohonásobně více.Rodiče mně odbili křečkem Ferdíkem,který se stal mým super kamarádem.Dostala jsem ho k Vánocům,vydržel mi skoro dva roky,ale pár dní před Štědrým dnem nás opustil.Poté přišel další křeček-tentokrát už se vymyslelo trochu originálnější jméno a to-Spiky(Spajky).Vybrala jsem si ho sama.Ve zverimexu všichni křečci spali,jen Spikýnek tam po všech hopsal :D .Nebyl tak super jako Ferda,protože kousal,syčel,nechtěl se nechat vzít.Brala jsem ho koženou rukavicí :D. V knize o křečcích stálo,že aby se křeček ochočil,mám mu dát k misce ruku,aby si na ní zvykl.Když jsem jí tam dala Spiky mě rafnul :D A tak začal můj rok a půl s kousacím křečkem..Jednoho dne jsem si ho vzala do rukavice a přendala do ruky a on mě nekousl,asi už byl ochočený :).O pár týdnů později,ale podlehl zápalu plic.:( Po Spikym přišlo na řadu větší zvířátko-morčátko Kikinka.Hned první den se na mě vykakala :D Ale potom už v životě ne..vždy když potřebovala vykonat potřebu,kousala mě do trička a já věděla,že musí zpět do klece.Bylo to prostě úžasné morčátko a teď o ní stěží píši,protože už není mezi námi :‘(
Jednoho jarního dne ke mně přišel táta a oznámil mi tu nejlepší věc v životě:koupí mi psa!Začalo vybírání vhodné rasy,jména apod..Původně jsem chtěla jorkšíra.V té době ještě nebyl tolik přemnožený,jako dnes,ale i přesto jsem ráda,že ho nemám.Jedna paní,která bydlí nedaleko nás chovala pinče a maltézáky,mámě se líbili pinčové,ale já řekla,že jedině maltézáčka,tak se tam šla máma zeptat,jestli paní náhodou nemá štěňata a vida,právě(2.5.2006) se narodilo 5 maltézáčků a 3 pinčové.Já už měla rozhodnuto-chci maltézáčka.Každé pondělí po hudební nauce jsem se chodila na prcky dívat,jak rostou a pomalu si začínala vybírat svého favorita.Původně jsem chtěla tu nejmenší fenečku,ale když mi paní řekla,že ta bude určitě rychle unavená,když jí vemu na delší procházky apod. a dala mi na výběr ze 2 středních feneček,padla mi do oka Lilly a to jen díky tomu,že měla hezčí čumáček :D A tak 17.6.2006 když jsem se vrátila ze školy v přírodě jsme hned s mámou běžely pro štěňátko.V ruce jsem měla nachystaný košík a v něm deku,kam jsem Lillinku uložila a šlo se s mojí vysněnou fenečkou domů.Když jsem jí nesla ukázat babičkám,tak se mi Lillča v košíku pozvracela a já celá vyděšená letěla s ní domů :D Lilly se seznámila s Kikinkou a staly se z nich super kámošky.
V říjnu roku 2008 nás Kikinka opustila-měla rakovinu a nádor jí začal praskat.Aby se netrápila,nechali jsme jí utratit a teď se na ní s Lillčou chodíme dívat na babičky zahradu,kde má hrobeček.Moc se mi po ní stýská,ale vím,že čas už nevrátím :‘( 
Pár dní po Kikinky smrti k nám přišel králíček Dafy,kterému v srpnu 09 bude 1 rok.Lilly by si s ním hrála jako se psem,ale on se jí vždycky lekne a pak je v šoku :D ,takže z toho nic nebude…
Lillča je takový můj pokusný králík-můj první pesan a musím si na ní všechno vyzkoušet :D Momentálně zkoušíme agi..Lillču to samozřejmě baví jen někdy,to by nebyla správně tvrdohlavá,kdyby jí to bavilo pořád.Také umí dost povelů a já jsem ráda,že se s takovou radostí učí a dělá mi tím radost,ale v tanci se psem to asi nikam nedotáhneme,protože proč by slečna měla cvičit bez pamlsku?:D
Lilly & Dafy jsou prostě moji nejlepší kámoši a já jsem ráda za každý den s nimi.
Vím,tento článek nebyl ani tak o mně,jako o mých zvířatech,ale já si život bez nich prostě nedovedu a NECHCI představit,zvířata jsou prostě můj život a tak o čem jiném psát než o nich?:)