O MNĚ
Jmenuji se Veronika,tento svět obývám 15. rokem a k mému životu patří zvířata,život bez nich by nebyl pro mne úplný. Dále ráda fotím, zpívám, hraji na klavír, obývám počítač, koukám na filmy a seriály a nebo třeba čtu. Ovšem největší zálibou pořád zůstávají zvířata a na tom se nic nezmění.

Nevím přesně kolik mi bylo,když jsem začala otravovat všechny lidi se psem,jestli si můžu jejich pejska pohladit.Byla jsem pevně rozhodnutá,že chci psa a to jsem byla ještě malé hloupé dítě.Postupem času moje láska ke psům rostla..začala jsem si kupovat psí časopisy,chodila jsem s kamarádkou do útulku venčit psy(dokud to nezakázali).Nevím přesně kolik psů jsem si půjčila,ale pamatuji si 3-bílé kudrnaté několikatýdenní štěňátko,které jsem měla jednou půjčené,poté černé několikaměsíční štěně Bena,který zůstal v útulku jen den,ale i přesto mi přirostl k srdci a nakonec toho nejvíc oblíbeného-černou dospělou fenečku Sindy.Sindynku jsem jako jedinou měla půjčenou víc než 1.Byla moc hodná,menšího vzrůstu a poslouchala na slovo.Řekla jsem jí k noze a ona se držela u nohy-byla prostě zlatíčko(když pominu to,že se mi poblila,když jsem jí dala konzervu :D),ale byla trochu bázlivá…Později si jí někdo vzal a já už jí nikdy neviděla..doufám tedy,že se má dobře.
Když v útulku zakázali půjčování psů,kvůli špatnému zacházení jednoho z návštěvníků,škemrala jsem o psa ještě mnohonásobně více.Rodiče mně odbyli křečkem Ferdíkem,který se stal mým super kamarádem.Dostala jsem ho k Vánocům,vydržel mi skoro dva roky,ale pár dní před Štědrým dnem nás opustil.Poté přišel další křeček-tentokrát už se vymyslelo trochu originálnější jméno a to-Spiky(Spajky).Vybrala jsem si ho sama.Ve zverimexu všichni křečci spali,jen Spikýnek tam po všech hopsal :D .Nebyl tak super jako Ferda,protože kousal,syčel,nechtěl se nechat vzít.Brala jsem ho koženou rukavicí :D. V knize o křečcích stálo,že aby se křeček ochočil,mám mu dát k misce ruku,aby si na ní zvykl.Když jsem jí tam dala Spiky mě rafnul :D A tak začal můj rok a půl s kousacím křečkem..Jednoho dne jsem si ho vzala do rukavice a přendala do ruky a on mě nekousl,asi už byl ochočený :).O pár týdnů později,ale podlehl zápalu plic.:( Po Spikym přišlo na řadu větší zvířátko-morčátko Kikinka.Hned první den se na mě vykakala :D Ale potom už v životě ne..vždy když potřebovala vykonat potřebu,kousala mě do trička a já věděla,že musí zpět do klece.Bylo to prostě úžasné morčátko a teď o ní stěží píši,protože už není mezi námi :‘(
Jednoho jarního dne ke mně přišel táta a oznámil mi tu nejlepší věc v životě:koupí mi psa!Začalo vybírání vhodné rasy,jména apod..Původně jsem chtěla jorkšíra.V té době ještě nebyl tolik přemnožený,jako dnes,ale i přesto jsem ráda,že ho nemám.Jedna paní,která bydlí nedaleko nás chovala pinče a maltézáky,mámě se líbili pinčové,ale já řekla,že jedině maltézáčka,tak se tam šla máma zeptat,jestli paní náhodou nemá štěňata a vida,právě(2.5.2006) se narodilo 5 maltézáčků a pár dnů před nimi ještě 3 pinčové.Já už měla rozhodnuto-chci maltézáčka.Každé pondělí po hudební nauce jsem se chodila na prcky dívat,jak rostou a pomalu si začínala vybírat svého favorita.Původně jsem chtěla tu nejmenší fenečku,ale když mi paní řekla,že ta bude určitě rychle unavená,když jí vemu na delší procházky apod. a dala mi na výběr ze 2 středních feneček,padla mi do oka Lilly a to jen díky tomu,že měla hezčí čumáček :D A tak 17.6.2006 když jsem se vrátila ze školy v přírodě jsme hned s mámou běžely pro štěňátko.V ruce jsem měla nachystaný košík a v něm deku,kam jsem Lillinku uložila a šlo se s mojí vysněnou fenečkou domů.Když jsem jí nesla ukázat babičkám,tak se mi Lillča v košíku pozvracela a já celá vyděšená letěla s ní domů :D Lilly se seznámila s Kikinkou a staly se z nich super kámošky.
V říjnu roku 2008 nás Kikinka opustila-měla rakovinu a nádor jí začal praskat.Aby se netrápila,nechali jsme jí utratit a teď se na ní s Lillčou chodíme dívat na babičky zahradu,kde má hrobeček.Moc se mi po ní stýská,ale vím,že čas už nevrátím :‘( 
Pár dní po Kikinky smrti k nám přišel králíček Dafy,kterému v srpnu 2010 budou 2 rok.Lilly by si s ním hrála jako se psem,ale on se jí vždycky lekne a pak je v šoku :D ,takže z toho nic nebude…
Lillča je takový můj pokusný králík-můj první pesan a musím si na ní všechno vyzkoušet :D Momentálně zkoušíme agi..Lillču to samozřejmě baví jen někdy,to by nebyla správně tvrdohlavá,kdyby jí to bavilo pořád.Také umí dost povelů a já jsem ráda,že se s takovou radostí učí a dělá mi tím radost,ale v tanci se psem to asi nikam nedotáhneme,protože proč by slečna měla cvičit bez pamlsku?:D
V srpnu roku 2009 mi táta oznámil, že pokud si našetřím na dalšího psa, tak si ho můžu pořídit, ale jen pod podmínkou, že to bude pes hlídací. V červenci téhož roku nám totiž ukradli ze zahrady filtraci od bazénu, takže táta prostě potřeboval hlídače :D Odmítla jsem, protože koupit kvalitního papírového psa v té době bylo nad moje síly, protože obyčejného německého ovčáka jsem nechtěla, já musím mít nějaké extra plemeno a bezpapíráka jsem už také nechtěla, hlavně kvůli tomu, aby pak netrpěl na nějaké choroby. V září 2009 už to tátovi došlo, že jsem neoblomná a řekl, že si toho psa tedy koupí sám. To jsem samozřejmě taky odmítla, protože by vybral prvního a nejlevnějšího psa, kterého by viděl :D Tak jsme se dohodli, že já vyberu, rodiče mi přispějí a zbytek si doplatím sama. Našetřeno jsem měla dost, takže to problém nebyl. Nejdřív nastal výběr plemena- padly rasy jako ridgeback, chodský pes a nakonec bílý švýcarský ovčák. Vyhlédla jsem si stanici, kde se měli štěňata narodit někdy koncem ledna, rodiče souhlasili, tak jsem napsala paní a zadala jsem si štěně. Krytí ale nevyšlo. Jelikož se mi ta ch. s. líbila, tak jsem si zadala štěně po jiné feně, jenže po nějaké době jsem se dozvěděla, že jsem až 3. v pořadí na fenečku a té fence se vždy narodila jen 1 fenka, tak jsem pomalu přestávala doufat a dívala se i po jiných stanicích, ale žádná se mi nezdála dostatečně dobrá. Pak jsem objevila ch.s. holandských ovčáků, napsala jsem paní Svobodové, postupně jsem začla opravdu uvažovat o holanďáčkovi, protože paní byla sympatická a štěnda opravdu kvalitní- po rodičích importovaných z Holandska. Začalo přemlouvání táty, protože to bylo opravdu narychlo a on tvrdil, že nestihne připravit kotec. Nakonec ale povolil s tím, že si fenečku vyzvedneme o pár týdnů později. 13. března jsme se na ní byli poprvé podívat a zaplatili zálohu. No a  v dubnu 2010 jsme si konečně přivezli Ajrinku domů.

Má zvířátka jsou prostě moji nejlepší kámoši a já jsem ráda za každý den s nimi.
Vím,tento článek nebyl ani tak o mně,jako o mých zvířatech,ale já si život bez nich prostě nedovedu a NECHCI představit,zvířata jsou prostě můj život a tak o čem jiném psát než o nich?:)